Březen je tu! Někteří z nás skoro ani nestačili mrknout a najednou máme březen, dynamický měsíc plný nové energie a čím dál více světla. V březnu se narodil i můj další host - malá nápověda - tentokrát se jedná o milovnici cestování a života, manželku a maminku, skvělou kuchařku a autorku knihy Božská kuchařka. Už víte?
Ano, je to ona!
Bohyně Kuchyně - Alena Kolaříková alias Elly,
kterou můžete navštívit na jejím Instagramu nebo blogu. Zaručuji, že se vám budou sbíhat sliny!
Elly, vítej a děkuji za tvůj čas.
Jsem milovnice papírového plánování. To se ale nevylučuje s plánováním elektronickým, které je v naší rodině nutností. Funguje nás doma pět. Rodiče, děti ve věku 19 a 15 let a naše malá tříletá Žof. Program máme celkem nabitý a plánování je nutností. Tony hraje fotbal, Pepíno letos maturuje. Víkendy jsou u o relaxu, fotbalových zápasech, oslavách a návštěvách. Přes týden musíme skloubit dvě práce na volné noze, péči o nejmenší Žof, občas nějakou kulturu. Pro tyhle potřeby používáme sdílený Google Kalendář, který máme všichni čtyři „velcí“. S ním to funguje skvěle.
Tak proč používám papírový diář? Protože ten prostě miluju. Vystřídala jsem za svůj dospělý život několik oblíbenců. Nikdy jsem si diáře neschovávala. Až ty poslední dva. Ty jsou totiž láska. Je to prostě MŮJ diář.
O tomhle diáři mi řekla kamarádka Marki, které o něm řekla zase její kamarádka. Zamilovala jsem se do něj na první pohled. A musela jsem ho mít taky. Můžu vám říct, že jiný diář už nechci. Není to jen diář, je to prostor, kam si maluju, kreslím, lepím.
Nač ho tedy používám?
Jako deník…
První stránky každého měsíce si vyzdobím podle nálady, většinou na konci předchozího měsíce. Připravím si mood tracker, který musím poctivě vyplňovat denně, jinak si nemůžu vzpomenout, jakou jsem měla náladu ????. Ale jsem radovan, takže většinou se to v něm hemží pozitivními barvami. No a pak ta nádherná dvojstrana, se čtverečkem na každý den.
Tady se každý den vyřádím. Barvy, nálepky, fixy, fotky. Mám tady všechno. Krásné zážitky, tichou domácnost, fotbal, výlet, kávu s kamarádkami. Tohle mě fakt baví. Když pár dní nestihám zapisovat, pomůžu si vždycky elektronickým kalendářem (podle naplánovaných schůzek) a hlavně fotkami v mobilu. Protože fotím pořád. I proto si konečně diáře schovávám. Protože je zajímavé jimi zpětně listovat.
Pracovní úkoly…
Jaké recepty jsem naplánovala na blog, na magazín, pro který píšu, co mám připravit pro klienty, vydat na sociálních sítích, kam zavolat, komu odpovědět na mail. Tohle prostě elektronicky neumím a už se asi ani nebudu učit. Líbí se mi jedna z prvních stránek diáře, kde jsem si hned na začátku roku přidělila barvy různým okruhům mých úkolů.
No a konkrétní úkoly už si pak značím ke konkrétnímu dni. Když na ně mám třeba celý týden, zapíšu je do levé části týdenní dvojstrany.
Zápisník plný nápadů a plánů…
Mám tady přečtené knihy, plány výletů, které letos chceme zvládnout, lepím a píšu si sem citáty, oblíbené písničky, které používám na Instagram. Nechci zapomenout ani na Vision Board, na kterou letos Terka vyhradila speciální dvojstranu a kde jsem se fakt vyřádila. I když jsem zjistila, že vloni jsem těch vizí moc nesplnila ????.
Můj tip, který se mi osvědčil, je udělat si jednu z posledních stran s tipy na vánoční dárky pro mé blízké. Zapisuji si vždycky, když mě něco napadne nebo děti vysloví nějaké přání.
Na konci roku z tohohle seznamu pak pravidelně vycházím…
V čem plavu?
108 cílů se mi nepodařilo ještě ani jednou vyplnit. Ještě pořád hledám využití na stránku, kde má každý měsíc svůj sloupec a každý den jeden řádek. Tady se těším na inspiraci u Terky na blogu. Neumím moc ani „každý týden chci víc a chci míň“. Možná to bude tím, že jsem líná nad tím přemýšlet a všechno se tak nějak opakuje. Chci víc číst a míň být online ????. A podobná předsevzetí s menšími obměnami. Fakt si to dám jako závazek…
Inspiraci na různé obrázky a nápisy hledám na Instagramu a na Pinterestu. To se přiznám bez mučení. A jsem ráda, když pak i já někoho inspiruji. Neobejdu se bez hromady samolepek, barev, akvarelových pastelek, tužky, fixů, plnícího pera.
No a pak už to jede...