Ahoj v červnu!
Je tady poslední měsíc školní docházky, plánování prázdnin a červenajících se třešní. Navzdory všudypřítomnému shonu v červnové výzvě odpočíváme a chytáme lelky. A právě pro vás, kteří už jste s touhle milou činností začali, ale i pro vás, kdo se na ni teprve chystáte, je dnešní článek jako dělaný.
Napsala ho pro nás Adéla:
duší vesničanka, na občance inženýrka, hlavou chemička a srdcem malířka.
A když už jste v tom odpočinku, mrkněte na její e-shop. Taky si u všech produktů říkáte "a.ch, to musím mít"? 🙂
Adélu najdete kromě e-shopu i na Instagramu a na Facebooku.
Ahoj,
tady Adéla, možná mě znáte spíš jako a.ch :-), zdravím všechny milovníky diáře Můj. Musím říct, že když se mi Katka s Terkou ozvaly, jestli bych nemohla napsat pár řádků o tom „jak používám svůj diář já“, byla jsem (mile) překvapená. Patřím k pyšným majitelům diáře, ale moje ilustrace skončí přesně tam, kde začínají. Na akvarelovém papíře. Jsem kreativní člověk, který se vyjadřuje nejradši skrze papír a štětec, ale diář je pro mě místo, kam ilustrace nezavítají. Říkala jsem si, zda nebudou holky trochu zklamané, protože ode mě možná očekávají rozkvetlý diář plný botanických ilustrací. I tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o to, jak Můj používám - jako ilustrátorka, podnikatelka, majitelka značky a.ch, partnerka, dcera, kamarádka a především já.
Asi na první pohled nejdůležitější je používání diáře pro práci. Jako člověk na volné noze si potřebuji vše rozplánovat, zapsat každý úkol a schůzku, všechny povinnosti vysypat na papír. V tomto směru mi diář slouží opravdu nejvíc prakticky, jak to jen jde. Na pravou stránku si rozepisuji jednotlivé úkoly pro každý ten den, které by bylo potřeba stihnout. Na levou stránku si napíšu další úkoly, které čekají na splnění, ale nehoří. Když se mi ten den podaří stihnout úkoly o něco dříve, mrknu doleva, čím bych mohla zbývající čas vynahrazený pro práci vyplnit. U splněných úkolů si vyplním kolečko a jedu dál. Nic víc, nic míň. Na začátku každého měsíce si také vypíšu úkoly, které je potřeba zvládnout v daný měsíc a v průběhu měsíce se k nim postupně vracím.
Musím se ale přiznat, že ještě nedávno byl můj diář od shora dolů, zprava doleva, zaplněný jednotlivými úkoly. Několik úkolů na řádek, to byla klasika, hlavně ať tam toho je co nejvíce. Dávala jsem si na jednotlivé dny nesmyslně moc úkolů, které samozřejmě nešly splnit a já pak usínala celá vystresovaná, co všechno jsem zase nestihla. Uff.
Poslední měsíce se snažím v tomhle směru své plánování hodně změnit. Hodně přemýšlím nad tím, co je každý den skutečně potřeba udělat, nezahlcuju svůj diář (a sebe) šíleným množstvím úkolů, které ale třeba není nutné ten den splnit. Zbavila jsem se neustálého a zbytečného přesouvání povinností ze dne na den a pocitu viny, že dělám málo. Neskutečná úleva!!
Když pracujete na sebe, děláte něco, co vás nesmírně baví, ale zároveň vás to živí a vy víte, že co neuděláte, to nebude, je to obrovský bič. Nutí vás to trávit veškerý svůj čas prací. I touto fází jsem si docela nedávno prošla a Můj diář mi pomáhá s tím zatočit. Stejně tak, jako si totiž plánuju do diáře svou práci, se učím plánovat svůj volný čas.
Takže nesmyslně zaplněné stránky plné úkolů nahradily činnosti, které dělám ve svém volném čase. Můj čas strávený s přítelem, čas s rodinou i čas pro sebe. Přesně proto jsem zmínila v poslední větě úvodního odstavce i role osobní.
Uvědomit si, že čas strávený prací a můj osobní čas bude stejně důležitý, bylo neskutečně osvobozující.
Ale bez diáře bych to asi zatím nedodržovala.
To by bylo, aby mi nesloužil i pro mé ilustrátorské já! Na volné stránky na konci diáře si vedu svůj malovací list, kam si zapisuju vše, co bych chtěla malovat já, i to, co si přejí zákazníci. Čas od času se k seznamu vracím a inspiruji se.
Poslední stránky v diáři mi také slouží jako místo, kam vypisuju své první nápady, které mi přijdou na mysl. Znáte to, přijde skvělá úžasná myšlenka, se kterou určitě dobudete svět, a řeknete si, to si musím pamatovat?! Asi se shodneme, že ve většině případů takový nápad zapomeneme, případně o něm znovu a znovu od začátku sníme. Nejlepší je si to hned napsat a případně rozepsat všechny myšlenkové pochody.
Tak. To jsem já a Můj diář. Tento rok mi pomáhá především najít balanc mezi pracovním a osobním životem. Je to můj nepostradatelný pomocník při nápadech a snech. Doufám, že vás nezklamalo, že jako botanická ilustrátorka nemám Můj diář plný květin, ale věřte, že právě bez něho by květiny nerozkvetly ani na akvarelovém papíře.
Mějte se krásně!
Adéla