můj host: září 2022

"Je neděle večer. Usedám k našemu dřevěnému jídelnímu stolu, v ruce šálek meduňkového čaje. (...) Mám klid a můžu si srovnat myšlenky, určit priority a získat představu o tom, jak budeme v nadcházejících dnech fungovat." Slova, pod která bych se podepsala. Nenechte se ale zmást, nejsou totiž moje. Jsou mého zářijového hosta na blogu...

Kdo jím je?

Malá nápověda: říká vám něco název @tvorbou?


Ahoj! Jsem Veronika, je mi 37 let, žiji v malém domku na okraji Prahy u Berounky a ačkoliv se může zdát, že toho mám nad hlavu, tenhle rok je pro mne i po pár klopýtnutích jedním z nejlepších co do uvědomělejší práce s časem.

Diář je pro mne nezbytnost, jiný než ten papírový nevedu, promítám do něj několik svých rolí a všechny mám moc ráda. Jsem máma, manželka, malý živnostník a čerstvě také absolventka oděvní školy a studentka 3D fashion designu.


Je neděle večer. Usedám k našemu dřevěnému jídelnímu stolu, v ruce šálek meduňkového čaje. Z chůvičky se ozývá pochrupování (manžel) a sladké oddychování (dcera Nina). Dnes uspával Vojta a z ložnice se klasicky za mnou dolů už nevrátil – usnul. Pro mne je to ideální příležitost na pečlivé plánování týdne. Mám klid a můžu si srovnat myšlenky, určit priority a získat představu o tom, jak budeme v nadcházejících dnech fungovat.

Otvírám Můj. diář a nejprve kontroluji úkoly z minulého týdne. Ty nesplněné přesouvám. Dříve jsem se za množství červených koleček v řádku v hlavě lynčovala, ale čím jsem starší, snažím se netrestat a brát to jako fakt. Být na sebe hodná. Vždy se jen snažím zhodnotit, jakou má úkol skutečně prioritu a zda jsem časově nepřestřelila. Oproti tomu odškrtávat úkoly zeleně je o dost uspokojivější pocit. Je až s podivem, jak taková zdánlivá maličkost může mít tak velký vliv na psychiku.

Od té doby, co používám Můj. diář (letos si pro nadcházející rok budu vybírat už 5. deník v řadě), zapisuji si výhradně popisovači Stabilo, fine liner point 88. Zatímco v minulosti jsem si pro zápisky vystačila pouze s černým perem, u Můj. jsem se na své poměry vyloženě „rozjela“ 🙂 a používám několik základních barev.

Víte, mně se hodně líbí bullet journaling a obdivuji každého, kdo má diářek vyšperkovaný všelijakými malůvkami a kaligrafickými zápisky, ale vím, že bych to nebyla já. Vnímám, že do mého diáře se tak částečně propisuje i moje osobnost. Osobnost ženy, která kolem sebe potřebuje vzdušnost a co nejméně věcí. Jedinou výjimku v mojí minimalistické plánovací duši tvoří samolepky, které mi stejně jako linery a zvýrazňovač pomáhají v prvotní orientaci. Moje nejoblíbenější jsou ty, které nalepením řeknou víc než tisíc slov, třeba konvička na zalévání květin nebo pilulka od Divoké tužky. <3

Co je pro někoho možná tak nějak navíc, pro mne je nutnost. Naprosto oceňuji označení jednotlivých fází měsíce v diáři stejně jako aršík samolepek od Adély Níčové.

Pro mne jako těžkou migreničku a člověka, s kterým Měsíc jednoduše cloumá, jsou tyhle parádně označené dny upozorněním, že se možná bude něco dít s mým tělem a navíc i zvednutým ukazováčkem k navození volnějšího režimu.

V předchozích letech jsem měla opravdu velkou tendenci povinně vyplňovat 108 cílů, ale po opakujících se zklamáních mnou samotnou jsem si uvědomila, že jsem tak na sebe spíše vyvinula nesmyslný tlak a upustila jsem od toho. Stejně tak mi v mém životním rytmu dělá potíže vést nástěnku vizí nebo kolonky „Tento týden chci míň/víc“. Sama Terez mi dá jistě za pravdu v tom, že časem si člověk v diáři najde to své a ostatní nechá být. A že je to zcela v pořádku.


Moje tipy pro příjemné plánování:

  • Neplánovat víc úkolů, než je třeba: Pochopila jsem, že počet řádků v každém dnu má svůj smysl. U mne už workoholickým dnům a naplněným to-do listům odzvonilo.
  • Brát diář jak pomocníka: Je toho na mne moc? Topím se v úkolech? Zkouším si prací s diářem pomoci, neberu jej jako nutné zlo v souvislosti s plněním úkolů a dělám si z plánování příjemnou rutinu.
  • Metoda „Podívám se a vidím“: Osvědčilo se mi vše maximálně zjednodušit – rodinné a osobní záležitosti a obecné aktivity si zapisuji klasickou černou barvou, pracovní úkoly odlišuji jinou. Na označení schůzek, plánovaných návštěv lékaře, kosmetiku, večeři s přáteli aj. používám jeden barevný zvýrazňovač.
  • Odlišovat pravou a levou stranu diáře: Pravá strana mi slouží k zapisování úkolů, u kterých vím, že by se měly v daný den opravdu splnit. Tu levou zase využívám k zapisování těch, které jsou sice důležité, ale svět se nezboří, když se je nepodaří uskutečnit.

Mám pár nestandardností, ve kterých se možná taky najdete:

  • Balíček s diářem otvírám zásadně až pod stromečkem na Štědrý večer a hned o vánočních svátcích si vlepuji rozdělovače měsíců, přepisuji pravidelně opakující se události a značím narozeniny rodiny a mých nejlepších přátel. Diář musí být připraven na další rok ještě před koncem toho současného.
  • Měsíce červenec a srpen mám každý rok téměř prázdné a řeknu vám, letos jako nikdy si uvědomuju, jak moc fajn je někdy neplánovat.
  • Skoro až pedantsky si hlídám, abych si plátnový přebal diáře nezamazala.
  • Je tady někdo, kdo otvírá Stabilo zubama? 🙂

Diář rovná se čas. Mým snem je aplikovat čtyřdenní pracovně efektivní týden. Taky vám volná sobota a neděle pro regeneraci těla a duše nestačí?

Odškrtávám poslední srpnový den a otáčím list. Vítej, září.

Děkuju za pozvání a těším se, co nám přinesou poslední měsíce tohoto roku.

Verča z TVORBOU

zpět na přehled příspěvků
copyright ©  MŮJ DIÁŘ Tereza Boucká | design by 
Greatex
bookchevron-downchevron-rightmenu-circlecross-circle